"Bydlí Äsa ještě u vás?"

"Bydlí. Jenom se mě teď, prosím tě, nezeptej, jestli jsem si doma zřídil harém. Na to se mě totiž už ptal pan Larsson."

Martin Beck kýchl.

"Pozdravpámbu," řekl Kollberg. "Málem jsem ho vyhodil oknem."

Kollberg je pravděpodobně jedním z mála lidí, kteří by to dokázali, pomyslel si Martin Beck.

"Děkuju," řekl.

"Za co?"

"Za to pozdravpámbu."

"Aha: Neznám tolik lidí, co jsou tak dobře vychovaní, že za to děkují. Jednou jsem měl takový zvláštní případ. Jeden fotograf od novin zmlátil manželku a vyhnal jí na sníh, protože mu nepoděkovala, když řekl pozdravpámbu: Na Silvestra. Byl opilý."

Chvilku stál zticha. Pak řekl váhavě:

"Už z ní asi víc nedostanu. Myslím z Äsy."

"Ještě že víme, co Stenström dělal," poznamenal Martin Beck.

Kollberg se na něho překvapeně podíval.

"Jak to, že to víme?"

"Víme to. Zabýval se případem Tereza. To je jasné jako facka."

"Zavražděním Terezy?"

"Ano. To ti ještě nedošlo?"

"Ne. To mi tedy nedošlo. Přesto jsem uvažoval o všech případech za posledních dvacet let. Proč jsi nic neřekl?"

Martin Beck se na Kollberga podíval a zamyšleně kousl do tužky.

Mysleli na totéž a Kollberg to převedl do slov:

Telepatie k vzájemnému dorozumívání nestačí."

"To je fakt," řekl Martin Beck. "Případ Tereza je navíc, šestnáct let starý. A ty jsi u toho nebyl. Vyšetřovala to od začátku do konce jenom stockholmská policie. Jediný, který tu z té doby zbyl, je asi Ek."

"Už sis prohlédl spisy?"

"Ne. Jenom prolistoval. Je toho několik tisíc stran. Jsou ve Västberze. Zajedeme se na to podívat?"

"Ano. Musím si to zopakovat."

V autě se Martin Beck zeptal: